Report ze zápasu OLO vs. HKM (4:1)

Už ve 3. minutě se Olomouc dostala do první velké šance. Joshua-James Mácha dostal skvělý pas do úniku po levé straně, jeho bekhendová střela ale našla pouze beton hradeckého gólmana Škorvánka. O chvíli později mohl do vedení přejít Mountfield, když Perret zakončoval přečíslení z levé strany, ale jeho ránu vytáhl fantastickým zákrokem Machovský.

Olomoučtí byli v první desetiminutovce aktivnější, střeleckých pozicí si vypracovali hned několik. Střely Fridricha, Máchy či Černého ale létaly buď vedle, nebo je likvidoval hradecký gólman. V 10. minutě přihrával Doktor na osamoceného Nahodila u pravé tyče, který ale z ostrého úhlu nedokázal obhodit Škorvánka, který si z klece vyjel.

První větší závar Hradce přišel v 15. minutě, kdy musela Mora pykat za faul Orsavy. Proti tvrdé střele hned na úvod přesilovky ale zasáhl Machovský, který si připsal v následujícím průběhu oslabení další důležité zákroky. Mountfield v posledních minutách zrychlil hru, ani on ale branku nepřidal, do kabin se tak šlo za stavu 0:0.

Začátek druhého poločasu patřil pár zákrokům Machovského. První nebezpečnější hanácká akce pramenila z hokejky Siroty, který vypálil na soupeřovu branku z levého kruhu, ale Škorvánek vytěsnil vyrážečkou kotouč do ochranné sítě. Ve 28. minutě pak pálil Ondrušek, jehož rána se od brankáře odrazila k dojíždějícímu Orsavovi, kterému k úvodní brance z dorážky nechybělo mnoho.

Když se utkání lámalo v polovině, pálil při jedné akci Černý. Jeho ránu sice Škorvánek vytěsnil, kotouč se ale odrazil na střed k Silvesteru Kuskovi, jenž úspěšně poslal černou pryž do branky a otevřel tak gólový účet zápasu. Ve 37. minutě si Olomouc zkusila první přesilovou hru. Z mezikruží pálil Fridrich, kotouč se opět dostal k Silvesteru Kuskovi, který si připsal druhou úspěšnou trefu v duelu. Díky jeho trefám tak Olomouc před poslední částí šla do kabin s dvoubrankovým vedením.

Do třetí periody předvedli Hanáci nástup jako hrom! Nahodil posunul kotouč na Petra Fridricha do samostatného úniku, ten si nabruslil před Škorvánka a po kličce ho překonal ránou do šibenice. V 47. minutě došlo k netradiční situaci, kdy Hradec hrál přesilovku s odkrytou klecí 12 minut do konce. Anděl mohl tento herní tah potrestat, ale trefil místo odkryté klece pouze blokujícího hráče.

Stejná situace následovala o pár minut později. Tentokrát už se ale Mountfieldu risk nevyplatil, protože Silvester Kusko sebral kotouč na modré čáře a přes většinu ledové plochy ho poslal do soupeřovy odkryté klece. Zapsal tak třetí gól v zápase, a na led dokonce přiletělo několik kšiltovek. Ještě v téže minutě se pak dočkali i hosté, když pěknou kombinaci zakončil zasunutím puku za Machovského Radovan Pavlík.

V 54. a 55. minutě měli Olomoučtí další velké příležitosti ke skórování, které ovšem nevyužili. Skóre se už nezměnilo ani v závěru zápasu, kdy si Kohouti vyzkoušeli dokonce dvojnásobnou přesilovou hru, trvající celé dvě minuty. 4447 diváků tak mohlo v páteční podvečer sledovat už třetí domácí výhru Olomouce v řadě, tentokrát 4:1.

OHLASY

Petr Frühauf, asistent trenéra Mountfield HK: „Těžko se to hodnotí. První třetina byla z obou stran vlažná. Co rozhodlo, byla urputnost, která zdobí Olomouc. V druhé třetině padly dva góly z předbrankového prostoru. My se naopak do těch dorážek nedostávali, i když typologicky bychom měli, máme větší útočníky. Nedokážeme si ale ten prostor okolo brány najít. To jednoduše rozhodlo zápas. A pak už víme, jak se tady hraje, když se prohrává. Je to velmi těžké, soupeř blokuje velké množství střel, z gólového kosočtverce nás vytlačuje, a i když jsme opticky měli nějaký tlak, tak to bylo většinou jen kolem mantinelů, kde nás soupeř chytře vytlačoval, a závěr si už pohlídal.“

Róbert Petrovický, asistent trenéra HC Olomouc: „Obě mužstva šla do zápasu po dobrých vítězstvích. První třetina z naší strany byla kontrolovaná, vyzdvihnout musím skvělý zákrok našeho gólmana v přečíslení dva na jednoho. Dostal se opět do skvělé formy, za což jsme hodně rádi. Co se týče druhé třetiny, říkali jsme si, že je třeba se tlačit před branku, pomoct si u mantinelů a hrát ten hokej, který nás zdobí. To začalo fungovat, měli jsme dobrou druhou třetinou, samozřejmě jsme si pomohli přesilovkovým gólem. Jak říkal kolega, hráli jsme náš hokej až do konce, byli jsme zodpovědní. Nedělali jsme riskantní přihrávky na střed, měli jsme to pokryté, pomohli jsme si těmi mantinely. Myslím, že každý hráč si zaslouží, za to, jak se k tomu postavil, od prvního do posledního hráče maximální kredit. Jsme za to velmi vděční, tím že kluci chápou systém a ty věci co musí dělat, ty malé věci, správné věci, tak to je ten směr k úspěchu.“