Kluci mi pomáhali, jak mohli, a za to jim děkuji, ocenil Jakub Urbisch
Napodruhé to vyšlo a v utkání dvou červenobílých týmů se radovali Kohouti. Výsledek zápasu, ve kterém už ale vlastně o nic nešlo, protože oba celky měly bohužel jistou účast v baráži, ale nebyl jasný až do poslední minuty. Hanáci vedli, dotahovali a otáčeli, nakonec se tak před vlastními fanoušky znovu slavili výhru. „Zápas hodnotím rozhodně kladně. Ze začátku jsem si ale říkal, ‚ať už na mě vystřelí, ať už na mě vystřelí,‘ protože toho na mě moc nešlo. Pak ale přijel Štich a vystřelil golfem. Říkal jsem si: ‚tak takové střely zrovna nechci, střílejte normálně,‘“ smál se Jakub Urbisch. „Kluci mi ale hodně pomáhali, všechno blokovali a tečovali pryč. Pár těžkých zákroků jsem tam ale měl, jinak tam ale nebylo nic extra,“ rozpovídal se o duelu Jakub Urbisch.
Pomoc spoluhráčů byla patrná především v první třetině, postupem času se ale Slavie přece jen dostala k ohrožení olomoucké branky. Udržet hosty dál od Urbischovy svatyně po celých šedesát minut by však bylo nad lidské síly. „To je jasné. Ten nápor byl tak velký, že by museli být roboti, aby to zvládli. I přesto mi ale pomáhali, jak nejvíc mohli, a za to jim děkuji,“ nezapomněl ocenit své spoluhráče.
Oba celky se pomalu začínají připravovat na blížící se barážové boje, kde se setkají se dvěma nejlepšími týmy první ligy. Po nepovedeném utkání v Praze si Hanáci napravili reputaci, svou roli ale sehrál i fakt, že se baráži nevyhnou, a tak mohli hrát ve větší pohodě. „O nic nešlo, takže se hrálo s klidem. Já měl před zápasem trochu nervozitku, ale takovou tu správnou nervozitku. Potom to ale spadlo. Slavia hrála na sto procent, kluci ale byli opravdu dobří. Já se jim snažil pomáhat a podržet tým,“ tvrdil skromně osmnáctiletý brankář.
Už během zápasu Urbisch několikrát slyšel skandování svého jména, což dosud téměř nezažil. Po utkání tak po vzoru starších kolegů nezapomněl na děkovačku. „Best feeling ever,“ vtipkoval. „Ne, vážně. Byl to úžasný pocit. Vošvec (Tomáš Vošvrda) mi říkal: ‚tak teď jsem zvědavý, co budeš dělat‘. Já na to, že to já taky. Ta děkovačka bylo to jediné, co mě v ten moment napadlo,“ smál se.
Odchovanec Slezanu Opava už dvakrát do zápasu zasáhl, pokaždé však šlo jen o část ze šedesáti minut. A šance odchytat celé utkání možná přišla dřív, než sám čekal. „Už minulou sezónu mi trenéři říkali, že budu trojka. V duchu jsem doufal, že se do branky někdy dostanu. Asi před měsícem mi říkal trenér brankářů, že pokud bude jisté, že půjdeme do baráže, tak šanci dostanu,“ přiznal gólman, jehož vzorem je montrealský Carey Price.
Protože byl Urbisch ale prozatím hlavně oporou juniorky, moc zkušeností s dospělým hokejem nenasbíral. Rady tak dostával od ostřílenějších kolegů, a to Tomáše Vošvrdy a Jiřího Trvaje. „Ti mi pomáhají asi nejvíc. ‚Taťka‘ Vošvec (Tomáš Vošvrda) mě připravoval na zápas a uklidňoval mě. ‚Strejda‘ Jirka Jelínek mě taky uklidňoval. Říkali mi, ať si z toho nedělám těžkou hlavu. S Jirkou (Trvajem) se bavíme o tom, co dělám špatně a co a jak, když spolu třeba jedeme domů,“ prozradil závěrem maskovaný muž, který v letošní sezóně i dvakrát reprezentoval na mezinárodních turnajích.
