FOTO: Nejmenší Kohouti si užili mikulášskou nadílku spolu s hráči A týmu
Po skončení dopoledního tréninku sáhla pětice olomouckých hráčů po zápasových dresech a vyrazila znovu k ledu. Za mantinely už čekala skupinka nadšených malých hokejistů, kteří se těšili na trochu jiný trénink. Mikuláš sice na olomoucký led nedorazil, pro nejmenší Kohouty ale nechal na stadionu nadílku v podobě balíčků s ovocem, sušenkami, čokoládovými figurkami a také hokejovými kartičkami.
Malé hokejisty na ledě přivítal jednatel klubu a asistent trenéra A týmu, Jan Tomajko, který pak také odstartoval předání balíčků. „Kluci už to dlouho organizovali a krásně jim to vyšlo,“ chválil organizátory setkání. „My jsme žádné Mikulášské neměli, hrávali jsme proti tatínkům,“ vzpomínal na vlastní hokejové začátky. A jak prožíval vlastní setkání s Mikulášem a pohádkovým doprovodem? „Řekl bych, že to vždycky byla panika,“ smál se. „Už si moc básniček nepamatuji, ale když jsem byl malý, vždycky jsem měl něco naučené, abych to mohl odříkat,“ řekl bývalý útočník.
Nadšený z průběhu předvánočního setkání byl i trenér druhé třídy Martin Streit, který vzal organizaci Mikulášské z části i do svých rukou. „Pro nás to bylo ohromné zpestření tréninkového cyklu, který máme během celé sezóny. Děti si to jednoznačně zasloužily, ať už to byla přípravka, první nebo druhá třída. Jsme rádi, že nám vyšlo vstříc vedení HC Olomouc. Řeč pronesl Honza Tomajko nejen z pozice jednatele klubu, ale také trenéra A mužstva, za což jsme moc rádi. Těší nás i zájem ostatních kluků, kteří ale měli předzápasovou přípravu,“ řekl trenér, který působí zároveň i jako asistent trenéra i první třídy a přípravky.
Mezi pěticí hráčů nechyběl ani obránce Robin Staněk, který se s dětmi setkal už na jednom z předchozích tréninků. „Každé setkání s malými dětmi si užívám, protože mají upřímnou radost z maličkostí a je s nimi sranda,“ řekl s úsměvem Robin Staněk. I olomoucký bek zapátral v paměti a vzpomněl si na návštěvy Mikuláše, v době, kdy byl sám dítě. „Na vlastní setkání s Mikulášem si vzpomínám jen matně. Vím, že někdo chodil po domě jako Mikuláš, anděl a čert a rodiče mě pořád strašili, že musím být hodný, aby si mě nevzali příští rok s sebou,“ vzpomínal sedmadvacetiletý obránce.
Nejmenší olomoučtí hokejisté měli z návštěvy dospělých hráčů velkou radost. O to větší, když zjistili, že si s nimi Karel Plášil, Roman Rác a Robin Staněk na chvíli i zahrají. Sami hráči olomouckého áčka si uvědomují, že k nim nejmenší Kohouti trochu vzhlíží. Jak před lety vnímali své vzory sami hráči A týmu? „Já měl v dětství vzory v NHL, takže jsem se s nimi nesetkal. Vyrostl jsem navíc v klubu, kde se hrál krajský přebor, takže jsem ani neměl možnost vidět nějakého profesionálního hokejistu,“ smál se Robin Staněk. „Že k nám teď děti vzhlíží, je hezké, ale nějak to ve mně nic nevyvolává. Nepovažuji se za něco víc než děti, pořád se cítím jako dítě,“ usmíval se. „Dávají mi víc, než můžu dát já jim, a to tu dětskou radost z hokeje, na kterou rád vzpomínám,“ dodal hráč, který v Olomouci působí už od roku 2009.
