Dva roky strávil v laboratořích a knihách. Adam Panáček zazářil v celostátní soutěži s medicínským tématem

Zuzana Spurná
O L O M O U C - Adam Panáček patří ke stálicím juniorské obrany. Šikovný bek poslední dva roky nedřel jen v rámci tréninků. Kromě hokeje a studia se věnoval zpracovávání projektu na medicínské téma. V rámci SOČ se s prací na téma Vývoj biokompatibilního a antibakteriálního povrchu titanových implantátů za využití nanočástic stříbra probojoval až do celostátního kola, kde obsadil skvělé páté místo. A co víc, projekt talentovaného obránce přispěje k výzkumu pracovníků Přírodovědecké fakulty a Lékařské fakulty UPOL, který podpoří ministerstvo zdravotnictví. Adam Panáček se tak dost možná bude podílet na výzkumu, který řadě lidí pomůže napravit zdravotní problémy. A jaké plány má olomoucký bek v dalším studiu?

Adame, můžeš trošku přiblížit, o jakou soutěž se jednalo a jak ses k ní dostal?

Určitě, jednalo se o SOČ neboli středoškolskou odbornou činnost. Do této soutěže se může přihlásit jakýkoliv středoškolák, který ve svém volném čase dělal odbornou práci v určitém oboru, jež SOČ nabízí. Já osobně jsem se o SOČ a benefitech, které přináší, dozvěděl ze školy. A pak už to bylo jednoduché najít téma, které mě zajímá a začít s výzkumem. V mém případě na vysokoškolském pracovišti, konkrétně na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Ve kterém oboru jsi soutěžil ty a s jakou prací?

Já osobně jsem soutěžil v oboru zdravotnictví s prací na téma Vývoj biokompatibilního a antibakteriálního povrchu titanových implantátů za využití nanočástic stříbra. Zkusím to vysvětlit trošku laicky. (smál se) Potahoval jsem různé druhy titanových slitin nanočásticemi stříbra. Proč právě nanočásticemi stříbra? To pro jejich antibakteriální účinky a biokompatibilitu. To znamená, že ničí bakterie a zároveň nepůsobí toxicky vůči lidským buňkám. Dále jsem testoval, jak moc velké částice se mi na povrchu vytvořily, jejich antibakteriální aktivitu a biokompatibilitu. Jakmile jsem měl v laboratoři hotovo, vrhl jsem se na, pro mě nekonečné, sepisování této práce. Pro představu můžeme tuto práci přirovnat k bakalářské práci na VŠ.

Na základě čeho sis vybral své téma? Hodláš se mu v budoucnu nějak dál věnovat?

Toto téma jsem si vybral na základě dvou kritérií. Prvním bylo moje nadšení z toho, jak velký, závažný a poměrně akutní problém řeší. Druhé kritérium bylo také to, že v tématu nanočástice a jejich účincích doslova vyrůstám. Mým vedoucím byl můj taťka. Takže k tomuto tématu mám i osobní vztah. Přímo na mou práci budou navazovat pracovníci Přírodovědecké a Lékařské fakulty v rámci vypsaného grantu, který bude financovat ministerstvo zdravotnictví. Ale co se týče mě, tak bych chtěl na vysoké škole studovat medicínu a lákají mě jak zuby, tak chirurgie. Chtěl bych tomu i přizpůsobit studium, ale kdyby to nešlo, zubní lékařství v soukromé praxi to vždy jistí. (dodal pobaveně)

Čekal jsi, že se dostaneš až do celostátního kola? Jak těžká konkurence byla?

Konkurence byla v okresním a krajském kole opravdu obrovská. I má vedoucí ze střední školy, která vede studenty v SOČ už dlouhá léta, říkala, že tolik prací ve zdravotnictví ještě nezažila. V okresním kole bylo v oboru osm prací, postupovalo jich však více, takže první místo byl bonus k postupu do krajského kola. V krajském kole nás bylo už 14 s tím, že postoupit může pouze ten, kdo se umístí na prvním místě. Byl to velký boj a nic jsem neměl jisté. Naštěstí prezentace práce se povedla, téma zaujalo, porotci ocenili kvalitu práce a já vybojoval první místo. Na celostátním kole nás bylo 14, z každého kraje jeden nejlepší. Už když jsem vešel do třídy a viděl názvy prací, se kterými soutěžím, věděl jsem, že to bude opravdu boj. Navíc v celostátním kole už byli v porotě obrovské kapacity v oboru a debaty po prezentaci byly opravdu na úrovni. Nakonec jsem urval páté místo, což mi otvírá dveře na většinu vysokých škol bez přijímaček. S medicínou to tak lehké bohužel není a například na medicínu do Brna mám za páté místo v celostátu osm bonusových bodů a potřebuju celkem 10, aby mi přijímačky odpustili, tak ještě nějakou olympiádu si střihnu. Tam mi na zbylé dva bonusové body stačí jen účast v krajském kole. (smál se)

Jak náročné pro tebe bylo skloubit zpracování obsáhlého tématu se školou a hokejem?

To na celé práci bylo asi to nejtěžší. Naštěstí mi má škola vyšla maximálně vstříc a čas strávený v laboratoři se mi nepočítal do absence. Takže pak to vypadalo asi tak, že jsem s taťkou jel ráno na Přírodovědu a tam jsem dělal potřebné experimenty až do tréninku. I z jedné operace, které jsem mohl být v rámci této práce součástí, jsem odcházel dřív na zimák, abych stihl sraz. Ale experimentální část nebyla zas tak náročná. Náročnější část přišla v momentě, kdy jsem musel sepsat teoretickou a experimentální část práce. To bylo opravdu náročné, protože abych mohl napsat teoretickou část, musel jsem ke každé kapitole a podkapitole přečíst nějakou odbornou literaturu a vědeckou publikaci, a to zabere mraky času. Někdy, když byla nouze, jsem si bral noťas i do autobusu, když jsme jeli na trip třeba do Varů, ale abych byl upřímný, moc jsem toho nenapsal.

Nepůsobíš jako člověk, který lehce podléhá stresu. Byl jsi ale při prezentaci tématu nervózní nebo ti třeba při práci se stresem pomohla právě zkušenost s hokejem?

V hokeji už jsem na to zvyklý. Samozřejmě stres mám vždy někdy víc, někdy skoro vůbec, ale už to hraju nějaký pátek a vím, co zhruba očekávat. Tady jsem šel úplně do něčeho jiného. Paradoxně největší stres jsem měl před školním kolem, kdy absolutně o nic nešlo, jen natočit video na kolik pokusů chci a poté si zkusit prezentaci před spolužáky, kteří tomu stejně z většiny nerozumí a žádné záludné otázky mi pokládat nebudou. Ale čím víc jsem prezentoval, tím menší byl i stres, takže v celostátním kole, kde vlastně šlo úplně o vše, stres byl už nejmenší ze všech kol, ale v porovnáním se stresem například z hokejového zápasu je to absolutně neporovnatelné.

Věděli spoluhráči o tvé práci a soutěži? Jak na to reagovali?

Práci jsem dělal necelé dva roky a pár spoluhráčů o tom, že na něčem pracuji, vědělo. To stejné platilo o úspěších v okresním a krajském kole. O celostátu už vědělo více spoluhráčů, přece jen to byla akce na tři dny a jeden páteční trénink jsem musel vynechat. Když jsem další týden přišel na trénink, samozřejmě se ptali, jak jsem dopadl a gratulovali. I pánové trenéři se ptali, jak jsem dopadl a zajímali se, což mě velice potěšilo.

Dostat se takhle daleko je velký úspěch. Jak jsi spokojený a máš v plánu se zapojit do podobných soutěží třeba i během dalšího studia?

Ano, jsem maximálně spokojený. Sice bedna je bedna, ale obrovský úspěch je se do celostátu dostat a umístit se v top 5? Nemůžu si absolutně na nic stěžovat. A co se týče dalších soutěží, tak se chci určitě dostat do krajského kola v olympiádě, aby mě vzali do Brna bez přijímaček. Priorita sice bude dostat se na medicínu na UPOLu nebo na první lékařskou Karlovu, kde se přijímačkám nikdo nevyhne, ale přece jen je lepší mít jistotu, že jsem někde na medicínu přijatý a jít ke zkouškám s klidnou hlavou a bez stresu.

Kdo nebo co bylo tvým největším hnacím motorem a podporou?

V SOČce je asi největším hnacím motorem sen stát se doktorem a také motivace vyzkoušet si něco nového, co mě baví. Podporou v SOČce a v hokeji jsou určitě rodiče, bez těch by to nešlo.