• 13. 9. 2023
  • Mládež

Hrát před tolika lidmi byl nezapomenutelný zážitek, říká o hokejbalovém MS Marek Patrik Bartok

Zuzana Spurná
O L O M O U C - Že se hokejisté nevěnují, alespoň v mládeži, jen jednomu sportu, je téměř pravidlem. Marek Patrik Bartok není výjimkou. Olomoucký bojovník nastupuje za dorost kohoutů, zároveň se ale věnuje obdobnému sportu. Ve volných chvílích běhá s hokejkou za míčkem. Útočník se slovenskými kořeny obléká i hokejbalový dres a právě s hokejbalem se letos zúčastnil vrcholové akce. Slovenská reprezentace povolala Bartoka na mistrovství světa do 16 let, které se odehrálo v Liberci. Chybělo málo a olomouckému forvardovi se mohla na krku houpat medaile.

Marku, kdo tě k hokejbalu vlastně přivedl?

K hokejbalu mě přivedl můj tatínek, který hokejbal dříve také hrával, takže jsem to šel zkusit a chytlo mě to.

Jak náročné je pro tebe skloubit školu, hokej a hokejbal?

Během hokejové sezóny na hokejbalové tréninky v podstatě vůbec nechodím, stíhám pouze hrát tolik zápasů, kolik je potřeba k play-off dorostu a juniorky.

Je pro tebe náročné přejít z hokeje na hokejbal, kde máš najednou jinou výstroj, hraje se s míčkem místo puku a i pravidla jsou jiná?

Velký skok to opravdu není. Tedy, co se týče výstroje, upřímně mi to celkem vyhovuje. Největší rozdíly jsou hlavně v pohybu, najednou místo bruslí mám tenisky. Přiznám se, že největší problém bude asi hokejbalový míček, který je občas opravdu neposedný.

Kdy vlastně přišla první pozvánka do reprezentace a jaké byly pocity?

Na přelomu roku 2021 a 2022 mi přišla první pozvánka do slovenské reprezentace U16. Nečekal jsem to a o to víc jsem byl rád. Abych řekl pravdu, můj hokejbalový trenér z klubu Svítkov Stars Pardubice, kde právě v hokejbalu působím, mě trochu dohodil kolegům ze slovenské repre a za to mu patří obrovský dík.

Letos ses zúčastnil reprezentační akce v České republice, kde běžně žiješ a hraješ, oblékal jsi ale dres Slovenska. Jaké pocity se v tobě mísily?

Cítil jsem se úžasně. Jsem tady jako doma, ale jsem také rád za šanci v dresu národního týmu na takové události jako je mistrovství světa. Smíšené pocity byly na utkání proti domácímu Česku, kde jsem hrál proti svým velmi dobrým kamarádům z klubu. Hrát před tolika lidmi v liberecké Home Credit Aréně byl pro mě nezapomenutelný zážitek.

Jaké jste měli s týmem cíle a povedlo se je naplnit?

Naším cílem bylo jednoznačně získat medaili, po prvním zápase to s námi ale nevypadalo moc dobře. Prohráli jsme s Kanadou, která nakonec skončila druhá, 0:7. Něco jsme si k tomu řekli, zlepšili se a do dalších utkání se semkli. Začali jsme jeden za druhého bojovat, zvedli jsme se a další dva zápasy ve skupině jsme vyhráli. Z druhého místa jsme pak postoupili do semifinále, kde jsme narazili na pozdějšího vítěze, Česko, s kterým jsme nakonec prohráli 3:4 v prodloužení.

Následoval boj o bronz proti USA, kdy jsme v utkání měli navrch, několikrát jsme vedli, měli jsme medaili skoro na krku, ovšem dvě minuty před koncem přišlo bolestivé vyrovnání USA na 4:4. To byl asi zlomový moment, kdy jsme prostě prohráli za vyrovnaného stavu. Soupeř byl všude rychleji a my už jsme se prostě nedokázali zvednout. V prodloužení jsme pak padli 4:5. Mistrovství tak pro nás skončilo nepopulárním čtvrtým místem.

Kdo je podle tebe nejsilnějším soupeřem a kdo obecně nejsilnější hokejbalovou zemí?

Na klubové úrovni jednoznačně hned několik klubů, se kterými jsme hráli v sezóně 2021/2022, kdy jsme se později stali mistrem ČR se Svítkov Stars. Kdybych si měl ale vybrat nejtěžšího soupeře na klubové úrovni, tak by to bylo HBC Kladno. Na mezinárodní úrovni jsou to pak Američané. Nejsilnější zem v tomto sportu určit nelze, ale nejúspěšnější v počtu medailí jsou Slováci.

Jaké jsou tvé nejbližší cíle v rámci hokejbalu?

Vyhrát extraligu juniorů se Svítkovem a dostat se na domácí mistrovství světa do 18 let.