Je škoda, že to bylo pouze za bod, pokrčil rameny Aron Chmielewski

Daniel Fekets
O S T R A V A - Zápas 7. kola Tipsport extraligy ve Vítkovicích pro kohouty nedopadl zrovna příznivě. Svěřenci Jana Tomajka a Róberta Petrovického vedli ještě jedenáct minut před koncem třetí třetiny 3:1, domácí tým však do hry vrátily přesilovky. Duel se nakonec musel rozhodnout až v prodloužení. V kontextu celého zápasu je bod pro Moru málo, což si uvědomuje také Aron Chmielewski, jenž se podílel na dvou brankách svého mužstva. Zvlášť nahrávka na gól Roka Macuha byla vskutku výstavní.

Arone, jak byste utkání zhodnotil?

Prohráli jsme si to sami zbytečnými tresty. Zápas jsme měli pod kontrolou, vedli jsme 3:1, ale hrát tolik času v oslabení, to nejde. Vítkovice mají do přesilovek velmi šikovné hráče, což dnes ukázaly. Nakonec vyhrály v prodloužení, ve kterém jsme udělali chybu. Prostě jsme ten zápas nakonec nezvládli.

Poměr trestných minut byl 0:35. Co na to říkáte?

Musím říct, že jsem neviděl tu situaci, po které jsme hráli pětiminutové oslabení. Musím se na to ještě podívat. Věřím tomu, že rozhodčí to viděli dobře. Každopádně nás to dostalo dolů. Byla tam vidět frustrace, takže se dá říct, že nám to nepomohlo.

Na střídačce jste to kousal těžce.

Je tam adrenalin, je tam frustrace. Člověk je v tu chvíli naštvaný na vše možné. Na hráče, kteří faulovali, i na rozhodčí. Ale patří to k tomu. Jak říkám, je třeba věřit, že rozhodčí rozhodli dobře. Případně každý dělá chyby, ale většinou to od nás fauly byly.

V zápase jste vedli 3:1. Mrzí o to více, že jste dosáhli pouze na bod?

Bolí to. První třetinu jsme byli horší, ale řekli jsme si k tomu něco v kabině a změnili jsme systém hry. Pak jsme se dostali do vedení, hráli jsme dobrý hokej, až do těch vyloučení. Je třeba se ponaučit. Bylo to stejné jako v minulém zápase na Spartě, kde jsme také měli spoustu vyloučených hráčů. Dovolit si to nemůžeme.

Podílel jste se na dvou brankách Olomouce. Na té první, později na třetí. Jak jste tyto situace viděl ze svého pohledu?

Jel jsem na puk, forčekoval jsem a na zádech jsem měl Kováře. Objel jsem bránu, dal jsem to na beka a byl z toho gól. U té naší třetí branky jsem se rozhodl, že to udělám trošku jinak, protože obránce asi čekal, že pojedu za branku. Viděl jsem, že Rok před ni najíždí, tak jsem mu to tam dal a naštěstí to do sítě spadlo. Škoda, že je to pouze za bod.