Sezóna s Krejčím? Jeden z největších zážitků, vzpomíná Jan Bambula. Po Olomouci se mu bude stýskat
Jakých bylo těch pět let (už v sezóně 2019/2020 odehrál J. Bambula pět utkání za Olomouc – pozn. red.) v olomouckém dresu?
Za mě luxusních a nemám si na co stěžovat. Ta atmosféra v celém městě je super. Škoda, že jsme nepostoupili dál než do čtvrtfinále. Taky je škoda, že s námi David Krejčí neodehrál více sezón, třeba by to klaplo a došli bychom dál.
Je pro Vás hra po boku Davida Krejčího jedním z největších zážitků, který máte spojený s Olomoucí?
Bylo to fajn, potkat takového hráče, který má přes tisíc startů v NHL. Nepoštěstí se to každému, takže to asi byl jeden z největších zážitků.
Jak vzpomínáte na své začátky tady v Olomouci?
Po prvním odehraném zápase jsem byl překvapený, jaká je tu kulisa. Fanoušci jsou tady fakt neuvěřitelní a uvnitř stadionu, který sice nevypadá úplně nejlépe, je suprová atmosféra. Jiným týmům se tady určitě nehraje dobře.
Jaký ten první zápas byl?
Bylo to proti Spartě a dostali jsme nakládačku 4:0. (směje se) Měl jsem tam i pár šancí, ale úplně jsem je zahodil. První gól si taky pamatuji moc dobře. Honza Knotek jel sám na bránu, trefil beton a já jsem to dorazil do prázdné brány.
S kým to bylo?
S Litvínovem.
Čekal jste tehdy, že tu zanecháte takovou stopu, se kterou teď odcházíte?
Nevím, jakou stopu jsem tu zanechal, ale doufám, že dobrou. Rozhodně jsem nečekal, že ten první rok po podpisu budu hrát. Zalíbil jsem se tehdy trenérům a ti mi dali prostor. I díky tomu jsem pak dostal pozvánku do národního týmu a výsledné postavení tady v týmu.
Bude reprezentace cíl i do dalších sezón?
Určitě. Budu makat tak, aby ta zkušenost, kterou jsem v únoru měl, nebyla poslední. Doufám, že těch pozvánek přijde ještě hodně. Cítil jsem totiž, že se nějakým způsobem posouvám a tím pádem jsem dostával i větší herní prostor. Letošní sezóna ale nebyla z mých nejlepších. Bohužel to tak někdy je. Budu dělat všechno pro to, aby to bylo zase lepší.
V nedávné době jeden z fanoušků vydal píseň věnovanou přímo Vám, abyste zůstal v Olomouci. Slyšel jste ji?
Slyšel. Někdy mi i hraje v hlavě – Bamboléo. (notuje s úsměvem) Vždycky když přijedu domů, ji zpívá a pouští můj bratr. Je to fajn, že jsem takovou písničku dostal.
Přesouváte se do Vítkovic. Těšíte se? Co ke změně prostředí vedlo?
Těším se na novou zkušenost. Ke změně přispělo více faktorů. Asi největším bylo, že budu i blíž domů. Hodina a čtvrt z Havířova do Olomouce dá totiž zabrat.
Komunikovali jste o Vítkovicích s Honzou Káňou? Před rokem totiž mířil stejným směrem, nakonec se ale vrátil do Olomouce.
Probírali jsme to spolu. Samozřejmě mi řekl nějaká negativa i pozitiva, ale nakonec jsem se rozhodoval sám. Uvidíme, jaké to bude. Třeba se tu za rok zase potkáme a budeme mít nový rozhovor. (usmívá se)
Víte už, jaká role Vám ve Vítkovicích připadne?
Uvidíme. S novými trenéry jsme ještě nekomunikovali, takže nevím, jaký prostor mi dají. Doufám, že budu mít aspoň stejně velkou roli jako tady.
Jaké pro Vás bude přijet do plechárny jako soupeř?
Bude to těžké. Doufám, že mě fanoušci nevybučí. (usmívá se) Připravit se na to nedá, ale těším se.
Je nějaký hráč, na kterého si budete dávat pozor?
Nejvíc nepříjemný hráč je asi Honza Švrček, proti kterému řada hráčů hrát nechce. Taky třeba David Škůrek, který když se na vás rozjede, tak nespadnete zrovna do polštářů. Je jich tu více, ale těším se, až proti nim nastoupím a dám jim taky trochu nažrat.
Proběhlo už nějaké loučení se spoluhráči?
Nějakou rozlučku už jsme měli, ale určitě ještě zajdeme někam na pivo. Většina kluků mě už z kabiny vyháněla a říkala, ať už jdu. (směje se) Nejdu ale daleko a nechci sem přestat jezdit a úplně se s některými přestat vídat. Strávili jsme spolu hodně let a bylo to super.
