Vždycky jsem se tu cítil a budu cítit dobře. Těžko se mi odcházelo, přiznává Martin Vyrůbalík

Foto: Barbora Balvanová

Jako kapitán se s Olomoucí rozloučil před třemi lety, po sezóně 2020/21, přesto však do plechárny občas zavítá, aspoň jako divák: „Každý rok minimálně dvakrát jsem se sem jezdil dívat na zápasy. Vždycky jsem se tady cítil a budu cítit dobře.“

Na začátku března se do Olomouce vrátil společně s jedenácti dalšími bývalými hráči Mory na oslavu deseti let od návratu do české nejvyšší soutěže a tisíce startů kapitána Jiřího Ondruška v kohoutím dresu. Příchod bývalých hráčů na led vítali fanoušci bouřlivým potleskem ve stoje. „Bylo to hezké vzpomínání. Se spoustou kluků jsem se dlouho neviděl, bylo super s nimi prohodit pár slov. Olomouc tohle plánovala vlastně už nějaký rok zpátky. Byl jsem moc potěšený, i skrz Jirku a jeho tisíc zápasů. Moc rád jsem přišel.“

Kapitánské céčko nosil v dresu Olomouce sedm sezón – jednu, když ještě Mora hrála v první lize, šest sezón pak už v nejvyšší soutěži. O jeho nástupci podle něj nebylo příliš pochyb: „Moc kandidátů nebylo. Bylo to jasně dané. Jirka je zkušený hráč, který si dokáže to mužstvo ukočírovat,“ poznamenal na adresu svého bývalého spoluhráče a nynějšího kapitána Hanáků.

Jeho poslední sezóna v extralize byla poznamenána pandemií covidu. Kvůli nařízením vlády hráli hráči před prázdnými tribunami. Plecharéna, kde jindy bývá bouřlivá atmosféra, byla ztichlá. Vyrůbalík přiznává, že to bylo poněkud smutné: „Vzpomínám si, že když jsme tady prohráli se Spartou čtvrtý zápas, dělal jsem rozhovor s novináři někde na tribuně. Nikdo tady nebyl. Nebylo to vůbec příjemné. Ale jsem rád, že když jsem se sem další sezónu přišel rozloučit, už zde fanoušci v určitém počtu mohli být.“

V Olomouci strávil Martin Vyrůbalík celkem dvanáct sezón, má tedy spoustu zážitků. Rád vzpomíná především na play-off, kde se kohouti poměrně často střetávali s Plzní. „Hokejové zážitky byly všechny krásné. Hlavně asi série, kdy jsme hráli s Plzní na sedm zápasů,“ připomíná čtvrtfinálové setkání obou týmů, které bylo tehdy velmi vyrovnané a o vítězi musel rozhodovat až poslední možný sedmý zápas.

„Ten největší zážitek mám také s Plzní, když jsme je porazili v předkole. Ve čtvrtfinále se Spartou jsme sice prohráli, ale spadla z nás aspoň ta tíha Plzně. Jen škoda, že to bylo bez fanoušků. Pro mě to jinak byl opravdu nejradostnější zážitek,“ vzpomíná na své poslední zápasy, kdy Hanáci překvapivě porazili v předkole Plzeň 3:0 na zápasy. Čtvrtfinále se Spartou bylo tehdy už nad jejich síly, přesto však poté sezónu hodnotili kladně.

„S klukama jsem se tu cítil každý rok dobře a těžko se mi odcházelo,“ dodává ještě bývalý kapitán.

Kam jeho kroky směřovaly po konci v Olomouci? Brusle ještě tak docela na hřebík nepověsil, občas přidá nějaký ten zápas za svůj rodný Hodonín. Především se tam však soustředí na svou manažerskou práci a příští rok už možná žádné další starty nepřidá. „Vzhledem k tomu, že momentálně jsem byl zraněný, přemýšlím, že už bych to úplně ukončil. Poslední roky mám i jinou práci, takže už nemám čas se připravovat, jako za profi kariéry. O to je to těžší. Navíc člověk nemládne, spíš stárne. Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Nechtěl jsem to úplně zabalit, chtěl jsem ještě předat nějaké zkušenosti. Máme teď ale celkem kvalitní kádr, takže už to asi nechám na nich,“ zakončil s úsměvem.