Důležitý je týmový úspěch, body pak přijdou samy, říká Petr Fridrich. Repre jako motivace

Foto: Michal Struž

Sedm domácích výher v řadě, to zní skvěle, ne?

Samozřejmě! Jsme moc rádi, že jsme ten zápas s Kometou zvládli, protože byl velmi vyrovnaný. Vítězná série je už jen bonus.

O výhře 3:2 nakonec rozhodl až váš nájezd v páté sérii. Tušil jste dopředu, jak ho provedete?

Věděl jsem, že pojedu pátý, takže jsem sledoval předchozí nájezdy a hlavně jejich gólmana. Potom jsem se kluků ptal, jak to viděli a co by mi poradili. Když jsem pak šel na to, byl jsem již z 90 % rozhodnutý, co budu dělat.

Zápas přinesl bojovný hokej, zářili především gólmani…

Hokej v extralize takový je. Soutěž je neskutečně vyrovnaná a rozhoduje každý bod. Všichni se snaží, aby získali něco navíc. Hodně se to blíží zápasům play off.

„Nesmíme si říkat, že když nevyhrajeme venku, uspějeme doma.“

Zatímco doma excelujete, venku se stále hledáte. Co zlepšit?

Některé zápasy byly z naší strany špatné. Ale některé rozhodně nebyly, jenomže ten finální krok jsme neudělali. Teď odpočíváme a pak nás čeká série venkovních zápasů. Určitě si nesmíme říkat, že když to nevyjde venku, uspějeme doma. Musíme vozit body pořád.

Vy jste s Vítkovicemi zažíval podobné duely proti Třinci. Jaké pro vás bylo moravské derby?

Kulisa byla skvělá už od rozbruslení. Přijelo spoustu fanoušků z Brna, ale bylo vidět, že naši fanoušci na to byli nachystaní. Navíc tady v hale se to hodně ozývá. V kabině je spousta kluků, kteří v Brně hráli, takže šlo cítit, že je to opravdu speciální zápas. Utkání mělo náboj a rychlost, pořádně jsem si to užil.

Po 17 zápasech máte na kontě už 11 kanadských bodů, jednoznačně tak míříte k překonání bodového maxima. Z osobního hlediska tedy asi panuje spokojenost, že?

Posledních pár zápasů z mé strany úplně dobrých nebylo, takže nemůžu říct, že bych byl spokojený. Já se hlavně snažím soustředit na týmový úspěch, ty body pak přijdou samy. Důležité bude výkony udržet na vysoké laťce. Během reprepauzy budu trénovat a snad to ještě zvednu.

„Nároďák? Hodně věcí musím zlepšit, takže jsem se k tomu neupínal.“

Neříkal jste si, že když se vám takhle daří, mohla by přijít pozvánka na reprezentační sraz?

Upřímně, nějaká myšlenka o nároďáku v mojí hlavě proběhla. Ale i když jsem nějaké body posbíral, ty výkony nebyly optimální. Stále je na čem pracovat. Je tam hodně věcí, které ve hře musím zlepšit, proto jsem se k tomu ani moc neupínal. Aspoň mám prostor na odpočinek a trénink, abych byl v listopadu a prosinci ještě lepší.

Takže to berete jako motivaci do budoucna?

Určitě ano! Pro každého hráče je obrovská čest reprezentovat, takže si to dávám jako jeden ze svých největších cílů. Chtěl bych se tam zase podívat.

V létě se zrodil váš první velký přestup v kariéře, jak se vám na Hané zatím líbí?

Musel jsem si zvykat, protože některé věci v Olomouci fungují jinak, ale kluci i trenéři mi to opravdu ulehčili. Všichni mě hned přijali, v kabině panuje od prvního dne výborná atmosféra. Jenom na ledě to ze začátku trochu skřípalo, ovšem řekl bych, že jsem se s tím už sžil a je to v pohodě.

Zima je za rohem, nebojíte se těch "nelidských" podmínek, které v plecharéně budou panovat?

Zatím musím říct, že jsem to vlastně vůbec nevnímal. Beru to spíš jako výhodu pro nás, protože jiným týmům se tady dobře nehraje. Prezentujeme se výborným bojovným hokejem a chodí spoustu fanoušků, takže si nemůžu na nic stěžovat.

Foto: Jakub Šustr